Historie

V Děčíně byla dne 25. března 1878 založena první turistická organizace v Českých zemích – Horský spolek pro České Švýcarsko (GVBS). Díky pánům Gustavu Adolfovi Resslerovi, který inicioval založení Horského spolku pro České Švýcarsko a Augustovi Weyemanovi, jenž působil v Krušných horách, se idea organizované turistiky v severním pohraničí rychle šířila. V roce 1882 vzniká Svaz turistických spolků Krušných hor a Středohoří později přejmenovaný na Svaz horských spolků severozápadních Čech (NWBGVV), za rok na to je založen Středohorský spolek Ústí nad Labem později přejmenovaný na Horský spolek Ústí (GVA) a o dva roky později se sloučily spolky ze Šluknovského výběžku do Horského spolku pro nejsevernější Čechy (GVNB).

Označení základních turistických tras bylo obvykle vůbec prvním krokem podniknutým turistickými sdruženími. Nad soustavou kratších a středně dlouhých tras vynikaly svou povahou specifické dálkové trasy, které kromě praktického významu měly také významný integrační rozměr. Nejambicióznějším projektem německých turistických spolků Čech byla Hřebenová cesta (Kammweg).

Vyznačení hřebenové cesty z Ještědu na Růžovský vrch navrhl cestmistr Horského spolku pro nejsevernější Čechy Josef Mohr v 13. srpna 1901 na zasedání, na které Horský spolek pro nejsevernější Čechy (GVNB) pozval delegáty tří sousedních organizací, Německého horského spolku pro Ještědské pohoří a Jizerské hory (DGV), Horského spolku pro České Švýcarsko (GVBS) a Sdružení jiholužických přírodovědeckých a horských spolků Lusatia ze Žitavy (VLSSNGV). Na schůzce výše uvedených spolků konané 13. dubna 1902 ve Varnsdorfu bylo vyznačení této Hřebenové cesty schváleno. Na návrh Augusta Otta z Varnsdorfu byl pro asi 60 km dlouhou trasu vybrán, podobně jako u jiných dálkových tras protínajících spolková území několika turistických organizací s odlišnou značkařskou praxí, „nadregionální“ piktogram. Byl jím modrý čtyřzubý hřeben na bílém pozadí, využívající homonymního významu německého „Kamm“, obdobného českému „hřeben“. Čtyři zuby hřebenu měly symbolizovat čtyři jeho zakladatelské organizace.

Znak Kammweg - modrý čtyřzubý hřeben na bílém pozadí
Znak Kammweg – modrý čtyřzubý hřeben na bílém pozadí

Značení cesty proběhlo v letech 1902 - 1903. V roce 1903 zároveň proběhly porady Německého horského spolku pro Ještědské pohoří a Jizerské hory,  Rakouského krkonošského horského spolku (ÖRGV) a Krkonošského horského spolku (RGV) ze Slezka, jež vyústily k rozhodnutí prodloužit Hřebenovou cestu z Ještědu na Sněžku. Tento úsek byl realizován v letech 1904 - 1905. V roce 1904 se svou větev z Ještědu po Štěpánku rozhodl připojit i Německý horský spolek pro Jablonec a okolí (DGGU).

Na zasedání Svazu horských spolků severozápadních Čech 28. února 1904 navrhl člen ústředního výboru a jednatel Horského spolku Teplice (TGV) Josef Brechensbauer označení asi 250 km dlouhého úseku z Podmokel na Háj u Aše, k čemuž došlo v letech 1904 - 1906 i přes nepřízeň thunovských velkostatkářů v Polabí. Hřebenová cesta tak vedla ze Sněžky do Aše. Na označení dlouhé krušnohorské pasáže se podílely jak členské organizace svazu, tak některé mimo svaz stojící spolky. Hřebenová cesta, jež vedla ze Sněžky až k Aši a na několika místech překračovala rakousko - německou hranici, se stala pevným svorníkem jinak dosud dezintegrované německé organizované turistiky v českém pohraničí.

Od července 1920 začala probíhat jednání mezi Svazem německých turistických spolků v Československé republice (HDGW) a Klubem československých turistů KČST o podobě jednotného značení. Na první schůzce konané 14. července 1920 s návrhem Německého krkonošského spolku (DRGV), aby byla i nadále Hřebenová cesta značena stejným symbolem, souhlasili i zástupci KČST. Přestože šlo o hlavní trasu, která měla být podle úzu KČST značena červenou barvou, přihlédli k tomu, že její části procházely Německem.

Pohlednice – pozdrav z Kammweg
Pohlednice – pozdrav z Kammweg a okolí

Ke konci roku 1921 navrhla sekce Vidnava Moravsko-slezkého sudetského horského spolku (MSSGV) prodloužení Hřebenové cesty z Broumova až do Krnova, kam byla dovedena v roku 1923. V roce 1926 Horský spolek pro Orlické hory dokončil úsek této hřebenovky na svém území a tak bílé plechové značky s modrým hřebenem nyní vedly turisty z Krnova až do Aše. Z Aše do Přimdy vyznačila 120 km úsek chebská sekce Německého alpského spolku (DAV). Z Přimdy do Vyššího Brodu vyznačil cestu Německý šumavský spolek (DBB), který ve své 51. výroční zprávě ze srpna 1935 uvádí, že je trasa Hřebenové cesty téměř dokončena (NAD 903, kart. 2713). Hřebenová cesta tak dosáhla celkové délky i s propojením na Rennsteig – hřebenovou stezku v Durynském lese a různých odboček k významným cílům téměř 2 000 km a byla tak ve své době nejdelší turistickou trasou v Evropě.

Hřebenová cesta významně přispěla k hospodářskému rozvoji strukturálně slabých horských oblastí a k vytvoření buditelské kultury typické pro severní Čechy. S jedním přerušením v letech 1914 - 1918 byla Hřebenová cesta hojně využívána až do vypuknutí druhé světové války. Na konci války její používání téměř zcela ustalo. Velká výměna obyvatelstva v bývalých Sudetech způsobila, že se na Hřebenovou cestu stále více zapomínalo. Noví obyvatelé pohraničních oblastí, kteří přesídlili z východu a vnitrozemí, měli zcela jiné problémy než udržování kulturního dědictví vyhnaných Němců. Hřebenová cesta byla opuštěna a značení odstraněno. Nezůstalo nic, co by připomínalo její tvůrce.

Většinu vedených informací zpracoval Jan Bělohlávek podle knihy Umění putovat: Dějiny německých turistických spolků v českých zemích od Martina Pelce, kterou vydala Matice moravská v roce 2009, dále v Národním archivu, ze své sbírky dobových map a průvodců a dalších zdrojů.

V roce 1907 byl vydán průvodce, který tuto krušnohorskou část Hřebenové cesty z Děčína do Aše popisuje a jehož autory jsou Josef Brechensbauer a In. E. A. Prasse.

Trasa popisovaná v tomto průvodci začíná v Děčíně u Tyršova mostu a místa kterými vede jsou Bělá, Děčínský Sněžník, Tiské stěny, Horní Les (zaniklá obec), Nakléřov, Větrov (zaniklá obec), Adolfov, Komáří hůrka (807 m), Přední Cínovec (zaniklá obec), Cínovec, Nové Město, Vrch Tří pánů (875 m), Vilejšov (zaniklá obec), Fláje (zaniklá obec), Klíny, Mníšek, Nová ves v Horách, Lesná, V Díře, Kalek, Jindřichova ves, Nový Dům, Hora Svatého Šebestiána, Přísečnice (zaniklá obec), Měděnec, Horní Halže, Loučná pod Klínovcem, Klínovec (1244 m), (odbočka přes Kurort Oberwiesenthal na Fichtelberg (1215 m) do Božího Daru), Boží Dar, Abertamská zatáčka, Plešivec (1028 m), Abertamy, Horní Blatná, Hraniční hora (960 m), Steinbach, Auersberg (1018 m), Wildenthal, Weiterglashüte, Großer Kranichsee, Zadní Ostružník (949 m), u lomu státní hranice odbočka na Kamenáč (936 m), Mühlleithen, Sneckenstein, Muldenberg, Schöneck, Hoher Brand (802 m), Počáteský vrch (819 m), Vysoký Kámen (774 m), Wirtsberg (664 m), Bad Brambach, Kapellenberg (759 m), pramen Bíleho Halštova, Nebesa, Aš a končí na rozhledně Háj u Aše (758 m).

Ve druhém vydání průvodce od Josefa Brechensbauera z roku 1924 jsou vyznačeny další trasy:

Mapy tras Hřebenové cesty v Krušných horách z druhého průvodce vydaného 1924 ze stránek ARBEITSGEMEINSCHAFT BÖHMISCHES ERZGEBIRGE
(Volkskunde, Heimatforschung und Wanderpflege in Nordwestböhmen):
https://www-user.tu-chemnitz.de/~tla/e_kammweg_de/Karte-Ubersicht-Erzgebirge.jpg

Mapa Kammweg – východ
Mapa Kammweg – východ
Mapa Kammweg – západ
Mapa Kammweg – západ

Ve třetím vydání průvodce od Josefa Brechensbauera z roku 1932 jsou vyznačeny další trasy:

Další různé trasy Kammweg dle dobových map a průvodců: